Tento blog byl přesunut

Tento blog je nyní umístěn na adrese http://blog.michaltrs.net/.
Během 30 sekund budete automaticky přesměrováni, případně můžete kliknout sem.

Pokud tento zdroj odebíráte, aktualizujte své odběry na stránce
http://blog.michaltrs.net/feeds/posts/default.

Maroko 2009

Tak a konečně je to venku. Dva měsíce jsme doma z "Africké mise". Takže krátká rekapitulace. Za 20 dní na cestách jsme urazili ~1000 km na kole, ~50km pěšky, ~600 km autem. Přejeli jsme Vysoký Atlas, byli jsme na kole téměř ve 3000 m.n.m. Velkou část cesty jsme jeli po nezpevněných cestách a na závěr jsme vylezli na nejvyšší horu Maroka / Severní Afriky Jebel Toubkal 4167 m.n.m.
Máťa poprve psal online deníček... supr nápad, buhužel mobilní internet v Maroku neznají a toho pevného tam bylo o dost míň než bychom všichni chtěli.
Také jsem zjistil, že dát dohromady offline deníček a celou stránku je hrozně moc práce :-)

fotky na picase
online deníček napsaný Máťou (pěkně čtivé, určitě doporučuji)
expediční stránka - deníček psaný Pájou, trasa

Jak složit patrovou postel

Pro budoucího majitele naší patrové postele jsem se pokusil vytvořit stručný návod jak ji smontovat do původního stavu. Prosím nečekejte podrobný návod ve stylu IKEA. Snad Vám pomůže, v opačném případě kontaktuje výrobce Truhlářství Miroslav Šteker.

1. na zemi přidělat 3 dlouhá boční prkna ke dvěma zadním stojnám a opřít o stěnu


2. přidělat postupně třetí a čtvrtou stojnu pomocí kratších prken


3. do horních krátkých prken přidělat 2 fošny na kterých je pak přidělaný rošt


4. horní zábradlí na otevřené dlouhé straně


5. krátké zábradlí na straně u schodů


6. přišroubovat schodové stojny k zadní stojně (2 šrouby s matičkou)


7. přidělat na 3 místech ke zdi (2x zadní stojna + 1x schody)


8. zavěsit schody


9. přidělat police na schody (2 malé vruty zespodu, velký shora)


10. přišroubovat rošt (48 vrutů)


11. HOTOVO, zbývá vyzkoušet stabilitu a dát nahoru matraci. Dobrou noc :-)

Příběh květiny z IKEA

Normální courání po Ikee, 15 masových kuliček s bramborem prostě jako vždy. Se Zuzkou debatujeme co se nám bude hodit do nového bytu a nakonec se shodujeme téměř na všem (aby ne po 7 letech). Těsně před samoobslužnou částí se Zuzka zastavuje u květin. "Míšo, mohli by jsme si koupit zas kytku do koupelny". No říkám proč ne. Vybíráme mrňavou vodní květinu. "Do čeho jí dáme?" ptám se. Tak kupujeme ještě vázu. Přijedeme domu, Zuzi instaluje kytku do koupelny (jsem spokojeny, pro mě bez práce a hned to vypadá líp).
Asi za měsíc koukáme na kytku a je poněkud schlíplá. To bude asi tím, že v koupelně nemáme žádné okno, tak kytku přendaváme do kuchyně na jídelní stůl. Za další měsíc přichází Zuzka z práce domů s tím, že má malé překvápko. "Koupila jsem nám rybičku do vázy". Říkám proč ne... sice po chvilce, když jsme se Zuzkou střídavě vodu rybce okysličovali přes brčko vzduchem z vlastních plic, tak mé nadšení poněkud opadlo. Dva dny rybka tak nějak přežívala. Zuzka přišla domů s konstatováním a druhou rybkou, že jedné je tam smutno. Přinesla ještě další kytku. Po pár hodinách se voda ve váze poněkud zakalila, tak nastalo pravidelné měnění vody. Druhý den nová rybka plavala bříškem nahoru... usoudili jsme, že byla asi rozbitá (byla z jiného obchodu). Nastal výlov, výměna vody a odchod do práce. Po práci Zuzi přišla s novou rybkou, stejný typ jako první, dokonce ze stejného obchodu. Tradiční výměna vody a klid. Rybky sice občas trochu lapali u hladiny po dechu, ale do víkendu přežili.
Tento víkend jsme byli vybírat obklady do koupelny. Při této příležitosti jsme se v Hornbachu zeptali jak dvoum rybkám čistit vodu asi tak v litrové váze. Div nás prodavač neseřval a už jsme si odnášeli vzduchový kompresůrek, hadičku a bublací kamínek. Zuzka vše nainstalovala, přitom vyměnila vodu a uznala, že kytka č.2 je KO, tak šla ven. Druhý den byla voda opět zabarvená do bíla. Po chvilce zkoumání jsme zjistili, že za to může kytka z Ikei a tak tímto skončil její příběh. Druhý den jsme jeli do Hornbachu pro novou vodní kytku, ale to je zas jiný příběh...



5.10.2009 aby mne "odborníci" neradili ať se zastřelím, tak tu je aktuální stav. Víme, že to ještě není ideální, v rámci možností děláme co můžeme a bude líp :-)

London Trip 2009

Byl to takový rozlítaný víkend... Kamarád Franta (odborník na levné cestovaní s Ryanairem především) přišel s nápadem letět do Londýna. Nikdy před tím jsme se Zuzkou na ostrovech nebyli, tak jsme neváhali a příležitosti využili. Nakonec nás jelo 8, což byla celkem rozumně velká partička lidí. Franta využil speciální akce a tak 5 letenek potřebných na cestu tam a zpět pořídil doslova za pár korun (nejlevnější stály 1 korunu, ty dražší 49kč včetně poplatků!!!). Cestu naplánoval s precizností jemu vlastní... nejenže koupil letenky, ale ještě půjčil 2 auta, obstaral 2 řidiče :-) a zajistil hostel.
Přímá zpáteční letenka Praha - Londýn by byla moc drahá, tak jsme si trošku polítali po Evropě. Naše cesta začala ve čtvrtek po práci. Z Prahy jsme odletěli na letiště Frankfurt Hahn v Německu. Během hodiny už jsme byli znovu ve vzduchu a těsně před půlnocí na ostrovech. Tímto jsem překonal osobní rekord v počtu různých letů během jednoho dne. Rekord měl hodnotu prozatím 2. Vyzvedli jsme auta a více či méně po levé straně dojeli z letiště Stansted do Londýna, konkrétně do čtvrti New Cross. Ubytovali jsme se v hostelu New Cross Inn, který je těsně vedle rockové hospody. První den jsme začali ve "snídaňárně" na rohu tradiční Anglickou snídaní. Vydatně posilnění jsme se vydali poznávat Londýn autobusem (z doubledeckeru je pěkný výhled) a chozením pěšky. Celodenní jízdenka na autobus a tramvaj stojí 3,8 libry což je levnější než v Praze. Za první den jsme stihli Tower bridge, Tower / křižník Belfast, katedrálu sv. Pavla, Milenium bridge, Tate modern a noční budovu parlamentu. Před spaním pár pokojových pivek a ačkoli rocková hospoda jela v plném proudu, padli jsme jak zabití.
V sobotu bylo krásné slunečné počasí, které nás donutilo si přivstat. Už kolem desáté jsme posnídali ve stejném podniku jako včera a osvědčeným způsobem jsme pokračovali v prohlídce města. Tentokrát jsme dali ruské kolo London Eye, budovu parlamentu, Westminsterské opatství, vevereky v St James's parku, Buckinghamsky palác, Piccadelly circus, čtvrt SOHO, Hyde park a procházku podél řeky od Big Benu k Tower bridge. Přijeli jsme v noci znavení na pokoj, mezi tím nám uklidili pokoj (vyhodili veškerá piva - podle řádu byla konzumace alkoholu na pokoji zakázaná) a tak nám nezbylo nic jiného než sprcha a jít spát.

V neděli jsme se s hostelem definitivně rozloučili. Bohužel naše "snídaňárně" byla zavřená, tak jsme šli jet rovnou autem nakupovat. Nákup levného oblečení vyhrál před potravinami. Každý koupil něco teplého na sebe (přeci jen nás čekala za pár hodin cesta na sever) a mezitím nám vyhládlo. Došli jsme tedy do Tesca pro jídlo na celý den a vydali jsme se k observatoři v Greenwich parku. Péťa zadal v navigaci Greenwich road a tak jsme jeli. Já řídil druhé auto. Měli jsme jet asi 3km, ale když jsme míjeli budovu parlamentu a za chvilku se otáčeli u Hyde parku, tušili jsme, že něco je špatně. Na jedné z mnoha křižovatek jsem ztratil Péťu a tak jsme se vydali ke Greenwich parku. Franta prokázal své zkušenosti s navigováním a nebýt zacpaných silnic, tak jsme u parku během pár minut. Prohlídli jsme observatoř, dali foto s nultým poledníkem, poté přijelo naše "první" auto, které dalo zkrácenou prohlídku. Z Greenwich jsme vyrazili do Cambridge. Ujeli jsme asi 10km a GPSka říkala že jsme na místě (byli jsme v Londýnské čtvrti Cambridge). Pěkné místo, to jo, ale Londýnské metro nás poněkud překvapilo. V rámci hledání záchodů jsme koukli na kousek kriketového utkaní a pokračovali tentokrát do univerzitního města Cambridge. Starobylé město, nacpané univerzitami všech vědních oborů. Procházka, focení a na konec zakončení v jedné ze studentských hospůdek. Dali jsme něco k pití a vydali se na letiště Stansted. Tam Franta s Petrem vrátili auta bez problému (i když to naše bylo nepěkně potřísněno holubím trusem) a všichni jsme se vydali zabrat klidné místo ke spánku někde v koutě letištního terminálu.
Pondělí, půl páté ráno budíček. Vyčisti zuby, uklidit po sobě a hurá k bezpečnostní kontrole. Poté nás vláček odvezl ke Gate. Letadlo mělo trochu zpoždění, tak jsme všichni usnuli ještě na zemi. Zdálo se to jako chvíle, ale venku už bylo pěkně teplo a my přistávali na letišti Oslo Torp v Norsku. První let za námi a do druhého nám chybělo asi 7 hodin. Neváhali jsme, sedli jsme na vlak a jeli do přímořského města Sandefjord. Dali jsme procházku a piknik u moře. Cestou zpět jsme ve vlaku "utíkali" před průvodčím, ale těsně před výstupem nás dostihl. Franta vytáhl platební kartu, kterou naštěstí terminál ve vlaku nepřijímal a tak nám paní průvodčí poměrně drahé jízdné odpustila. Opět krátké odbavení a už si to letíme do Německa na letiště Frankfurt Hahn. Máme asi hodinu do posledního (TŘETÍHO) letu, na chvilku vylézáme na vzduch, dojídáme poslední zbytky jídla, jdeme se naložit do letadla a už míříme domů do Prahy.
Tímto dnem jsme si udělal nový rekord v počtu letů za jeden den. Mezi tím co jsme byli na cestách, žádný loupežník se nestavil v autě ani v bytě, tak byl návrat domů do reality příjemný.
Víkend to byl pěkně rozlítaný, ale určitě na další Frantův polet za poznáním moc rádi poletíme, pokud nás tedy zas pozve :-).

Zdroj London trip 2009