Praha cyklistické opravdu funguje

Jsem velice rád, že cyklistika je v Praze brána vážně. Každý týden pod patronací magistrátu zasedá komise, která navrhuje, schvaluje, no prostě funguje. Neustále se staví a otevírají nové cyklostezky a také je pravidelně vydávána mapa s aktuálním stavem.
Před týdnem byla otevřena nová cyklotrasa k nám do Jinočan (Cyklotrasa A 12 přes hranici města). Děkujeme! Má sice pár nedostatků, začíná v poli(alespoň po dešti to tak vypadá) a končí na úzké silnici, ale věřím, že časem se to jistě zlepší.

Nejhorší je Řecko

Když jsme v létě jezdili na kole po Turecku, nikdy nás nenapadlo, že největší problémy budou při cestě vlakem z Istanbulu do Soluně. Cesta z Istanbulu až na hraniční přechod byla bez problémů a vcelku rychlá.
Problémy začaly skoro doma v Evropské unii v Řecku. To že máte koupený mezinárodní lístek ještě neznamená, že vás vlak naloží. Turci nás vyložili i s kolama na hraničním přechodu Pytion, asi po hodině přijel Řecký vlak, naskákaly do něj všichni cestující a nás se slovy NO BIKES do vlaku odmítly naložit. Po asi 10 minutové bouřlivé výměně názorů s místním výpravčím, policistkou a pohraniční stráží nám nezbylo nic jiného než 7 hodin čekat na další vlak, který jede v půl 11 večer. Všichni nám slíbili, že tento vlak kola převáží. Důkladně jsme se připravili na rychlé naložení kol. O to větší překvapení bylo, když vlak přijel a v něm jen řecky mluvící zaměstnanci drah a opět se nám snažily vysvětlit že tento vlak kola nebere a ať si počkáme do rána. To už Franta nevydržel, kolo rozebral a doslova ho přes fyzický odpor pána od dráhy do vlaku nacpal. Nám nezbylo nic jiného než jej následovat. Padlo u toho hodně nadávek, spojení jako BIG PROBLEM byly ještě mírná.
Bohužel ani tento vlak nás neodvezl do toužené Soluně, ale vysadil nás v půl 2 ráno v 100km vzdálené Alexandropoli. No nadávali jsme hodně. Naštěstí je toto město již u moře, tak Franta našel krásné spací místečko u pláže. Další vlak jel v půl 5 odpoledne a do Soluně přijeli před půlnocí. Takže díky Řeckým železnicím jsem strávili téměř 2 dny na cestách vlakem místo původních strašidelně vyhlížejících 14 hodin.
Mysleli jsme si, že jsme měli prostě jen smůlu. V posledním čísle časopisu Cykloturistika je krátký článeček s názvem "Evropské železnice a kola". Informuje o studii Bike and Train Study organizace s názvem European Cyclists' Federation. Podle této studie a i naší zkušenosti je nejvíc špatnou zemí Řecko co se kola a vlaku týče. Příšte se tam holt pojedu vyvalit na pláž a kolo raději nechám doma...

Padající listí, reparátek jistí...

Je to skoro 6 let co jsem tuto oblíbenou frázi slyšel naposled. Slyší-li tuto frázi "Úžlabiňák" jistě si vzpomene na učitele Fukiho a velice oblíbený předmět technologie.
Čas strávený na CVUT FEL se blíží ke konci, ale aby byl zdárný, je čas začít rychle něco dělat s diplomkou. Mohl sem si vzít něco "normálního", sfouknout to za 14 dní a teď se jednou rukou dloubat v nose a druhou v pozadí a nervovat spolužáky tím že už mám hotovo. No ale to bych nebyl já. V dobré víře jsem si nechal zapsat vlastní téma "Zpracování Packet over SONET na FPGA" od CESNETu (projekt Liberouter). První problém je v tom, že se jedná o diplomku implementovanou v HW, což je věc poměrně náročná a zdlouhavá.
Druhý problém se mi stal před týdnem, když jsem zjistil že už nejsem v CESNETim CAAS a tudíž nemám přístup k SVN Liberouteru. Samozřejmě že si za to můžu sám. Před posledním seminářem jsem se zmínil o tom, že spokojeně pracuji a na projekt nemám tolik času kolik by bylo potřeba a proto chci po napsání diplomové práce skončit. Jen mě překvapilo, jak rychle to najednou šlo. Prostě když skončit, tak hned. Ještě si vzpomínám jak jsem před 3 lety na projekt přišel, tak trvalo minimálně půl roku než se vyřešilo stipendium a podobné formality jako přístupová hesla. Ale jakmile jsem se zapletl s komercí, tak pro vědu nejsem dobrý a musím ven. To že nejsem vědecký vím už dlouho... no co se dá dělat...