15 minut mediální přízně

Ivánku kamaráde, "hospodářky" máme pořešený jak nikdy. Úterý odpoledne, jsme v práci, zvoní telefon a na něm neznámé číslo. Nikdo mi takto přímo nevolá, tak chvíli vyčkávám a poté zvedám sluchátko. Ozve se příjemný hlas redaktora Hospodářských novin pana Beránka. Vysvětluje, že mé číslo dostal od kolegy z naší technické podpory a prosí mne o krátký rozhovor na téma síťový worm Win32:Conficker. Chvilku proklínám kolegu z technické podpory, ale pak si říkám proč ne. Nikdy před tím jsem oficiálně s médii nemluvil a nic podobného ani nečekal. Asi po vzorku našich politiků jsem se novinářů obával. Po 15ti minutovém rozhovoru se mé obavy ukázali liché. Takže buď to s novináři není tak špatné, nebo je pan Beránek světlou výjimkou.
V dnešním (21.1.2009) vydání Hospodářských novin jsou dva články (Virová bomba už tiká i v českých firmách a Virus trestá díru ve Windows) ve kterých je rozebírána problematika tohoto wormu.

Barcelona o Vánocích

Posledních několik let byly Vánoční svátky vždy vyplněné nějakou hutnou semestrálkou nebo podobně nedobrovolnou taškařicí. Letos je vše jinak, školu máme všichni za sebou, tak jsme s Augim na podzim vymysleli cestu do Barcelony za teplem a poznáním. Scházíme se 25.prosince kousek před 9 v Praze na letišti. Výprava jsme byla na poslední chvíli jen 3 členná (já, Zuzik, Augi), ale i tak veselá a plnohodnotná.
Během letu byl úžasný výhled na Švýcarské Alpy, tak se povedlo ulovil pár exkluzivních foteček. Přistáváme krátce po poledni, kupujeme za pár euro jízdenku T-10 (na 10 jízd) MHD, sedáme na vlak, přijíždíme do centra města a ve 3 už bydlíme v předem pronajatém apartmánu kousek od ulice La Rambla. Něco málo vybalíme a vyrážíme na první courání městem. Jdeme La Ramblou dolů k moři, po cestě míjíme Colombův sloup, svítí sluníčko, hodně fotíme. Procházíme po molu, které má znázorňovat mořské vlny, k "Akváriu", obcházíme přístav a přes Gotickou čtvrť (Barri Gòtic) se za tmy vracíme domu.
Druhý den se probouzíme krátce před polednem, náš apartmán nemá žádná venkovní okna, takže to nebylo nic těžkého. Venku prší a je zima. Strašná zima na Španělsko. Ještě k tomu nefunguje toustovač a topení zcela chybí, trochu nám to kazí náladu. Vyrážíme do města. Procházíme kolem katedrály (Cathedral of Santa Eulalia) do parku Parc de la Ciutadella. Jsme deštěm promočeni, chvilku se před nejhoršim slejvákem schováváme u vstupu do ZOO, pak vyrážíme k budově Katalánského parlamentu. Parkem procházíme kolem jezírek k východu. Jdeme ještě vyfotit Arc de Triomf, sedáme do metra a jedeme domů. Krátká, ale na déšť vydatná procházka. Fénujeme všechny naše věci (kromě dvou plotýnek sporáku jiné topení nemáme) a odpočíváme. Večer přestává pršet, tak vyrážíme na fotosession Guadiho staveb v ulici Passeig de Gracia. Další den chceme do horského kláštera Montserrat.
A jak řekli tak udělali. ráno jsme vstali, sedli na metro, ve stanici Espanya koupili zpáteční jízdenku na vlak a za hodinu jsme byli v Montserrat Aeri u dolní stanice lanovky. Zatím nepršelo, tak jsme nechali přejapončíkovanou lanovku ujet, udělali pár fotek a hned další poloprázdnou jeli nahoru. Klášter byl střídavě zahalen mrakem ze kterého pršelo, občas se mrak zvednul trochu výš, tak jen pršelo. Jako první jsme prohlídli klášter, zapálili svíčku za naše blízké a vydali se k jeskyni Santa Cova. Za pěkného počasí to musí být jistě krásná procházka, pro nás to bylo utrpení. Než jsme přišli do jeskyně, vypadali jsme jako by jsme skočili v oblečení do vody. Následující kroky nás zavedly do restaurace, kde jsme se alespoň trochu ohřáli, abychom nabrali sílu na cestu zpět. Síly jsme nabrali poměrně dost, tak jsme sami s Augim vyrazili na prohlídku stadionu FCB Nou Camp. Je to místo s úžasnou atmosférou a být na zápase musí být něco neskutečného.
Třetí den jsme se vydali po stopách Guadiho a to konkrétně do parku Guell. Jeli jsme metrem do stanice Vallcarca a odtud již podle šipek do parku. Prvním překvapením byly jezdící schody vedoucí do parku, který je na kopci. Nepršelo, ale o ideálním světle na focení nemohla být řeč. Z parku jsme metrem sjeli k jedné z nejúžasnějších staveb vůbec a to ke katedrále Sagrada Familia. Stále rozestavěná, zvenku nádherná, zevnitř za 10€ celkem o ničem. O dost větší radost za 10€ nám udělal restaurace Lactuca - all you can eat, kde jsme strávili příjemnou hodinu a konečně so pořádně najedli. Abychom vytrávili, vydali jsme se z restaurace na večerní procházku městem. Šli jsme k "mrakodrapu" Tora AGBAR, dále ke Katalánskému národnímu divadlu, poté ulicí Marina až k moři. Předchozí dny byly na středozemní moře neskutečné 6ti metrové vlny, dokonce v Barcelonském přístavu zemřeli 2 lidé, tak pláže byli zavřené. Cestou po pobřeží jsme potkali průvod Correfocs, což je pouliční rytmická hudba doplněna o pyrotechniku, takže o zábavu bylo postaráno. Poslední zastávku před naším apartmánem jsme udělali na tržišti La Rambla. Výběr potravin neskutečný, jako suchozemce nás nejvíce zaujali různě ještě živé mořské potvůrky.
Poslední den jsme se pěšky vydali na kopec Montjuic. Počasí nic moc, ale lákadel spousty: hrad s opevněním, pěkné výhledy na Barcelonu i na její industriální část, Olympijský stadion a národní Muzeum. Jelikož jsme neměli ještě dost, vydali jsme se z Placa Espanya ulicí Grand Via Corts Catalanes k naší La Ramble a dál až k Sagrada Familii pro nějaké ty suvenýri, kde byli o půlku levnější než v centru.
Jak na potvoru, zrovna když letíme domu, začne svítit sluníčko. Cestou na letiště si děláme přestávku ve stanici Sants Estacio a jdeme do parku Espanya Industrial. S Augim trošku skatujeme, moc mi to nejde. Na letišti dáváme ještě malej gáblím a za 2 hodiny už jsme v Praze. Pěkný příběh ne... :-)