Maroko 2009

Tak a konečně je to venku. Dva měsíce jsme doma z "Africké mise". Takže krátká rekapitulace. Za 20 dní na cestách jsme urazili ~1000 km na kole, ~50km pěšky, ~600 km autem. Přejeli jsme Vysoký Atlas, byli jsme na kole téměř ve 3000 m.n.m. Velkou část cesty jsme jeli po nezpevněných cestách a na závěr jsme vylezli na nejvyšší horu Maroka / Severní Afriky Jebel Toubkal 4167 m.n.m.
Máťa poprve psal online deníček... supr nápad, buhužel mobilní internet v Maroku neznají a toho pevného tam bylo o dost míň než bychom všichni chtěli.
Také jsem zjistil, že dát dohromady offline deníček a celou stránku je hrozně moc práce :-)

fotky na picase
online deníček napsaný Máťou (pěkně čtivé, určitě doporučuji)
expediční stránka - deníček psaný Pájou, trasa

Nejhorší je Řecko

Když jsme v létě jezdili na kole po Turecku, nikdy nás nenapadlo, že největší problémy budou při cestě vlakem z Istanbulu do Soluně. Cesta z Istanbulu až na hraniční přechod byla bez problémů a vcelku rychlá.
Problémy začaly skoro doma v Evropské unii v Řecku. To že máte koupený mezinárodní lístek ještě neznamená, že vás vlak naloží. Turci nás vyložili i s kolama na hraničním přechodu Pytion, asi po hodině přijel Řecký vlak, naskákaly do něj všichni cestující a nás se slovy NO BIKES do vlaku odmítly naložit. Po asi 10 minutové bouřlivé výměně názorů s místním výpravčím, policistkou a pohraniční stráží nám nezbylo nic jiného než 7 hodin čekat na další vlak, který jede v půl 11 večer. Všichni nám slíbili, že tento vlak kola převáží. Důkladně jsme se připravili na rychlé naložení kol. O to větší překvapení bylo, když vlak přijel a v něm jen řecky mluvící zaměstnanci drah a opět se nám snažily vysvětlit že tento vlak kola nebere a ať si počkáme do rána. To už Franta nevydržel, kolo rozebral a doslova ho přes fyzický odpor pána od dráhy do vlaku nacpal. Nám nezbylo nic jiného než jej následovat. Padlo u toho hodně nadávek, spojení jako BIG PROBLEM byly ještě mírná.
Bohužel ani tento vlak nás neodvezl do toužené Soluně, ale vysadil nás v půl 2 ráno v 100km vzdálené Alexandropoli. No nadávali jsme hodně. Naštěstí je toto město již u moře, tak Franta našel krásné spací místečko u pláže. Další vlak jel v půl 5 odpoledne a do Soluně přijeli před půlnocí. Takže díky Řeckým železnicím jsem strávili téměř 2 dny na cestách vlakem místo původních strašidelně vyhlížejících 14 hodin.
Mysleli jsme si, že jsme měli prostě jen smůlu. V posledním čísle časopisu Cykloturistika je krátký článeček s názvem "Evropské železnice a kola". Informuje o studii Bike and Train Study organizace s názvem European Cyclists' Federation. Podle této studie a i naší zkušenosti je nejvíc špatnou zemí Řecko co se kola a vlaku týče. Příšte se tam holt pojedu vyvalit na pláž a kolo raději nechám doma...

Kulisa jako z pohádky Tisíce a jedné noci

Přesně takovýto nadpis byl u krátké zprávy v časopise Cykloturistika 10/2007. A o čem že ta zpráva je?
No přece o nedávném mistrovství Evropy v MTB XC, které se jelo v Tureckém Goreme. V celku normální zpráva, ale ne pro mě a 3 mé kamarády. Před necelým měsícem jsme jezdili po Turecku na kolech a Goreme jsme nemohli nenavštívit... Takže řečeno jinými slovy je to pro nás takové malé Déjà Vu.
Mnohem více informací o ME je na serveru mtbs.

Turecko 2007 - plánovaná trasa

Pokud to někoho zajíma co budu dělat v létě o prázdninách, tak vizte mapu. Jako každý rok se vydáváme na téměř měsíční putování, tentokrát po Turecku. Bohuže oprti loňsku nejede Zimous, který teď pracuje v Irsku. Zatím řešíme takové věci jak se třeba dostat z Athén do Turecka. Před chvilkou mi přišel email z turistických informací v Kusadasi (Turecko), který potvrdil mou doměnku, že přímý trajekt nejede. Takže nám nezbývá než se těšit na žůžo dobrodrůžo.