Tak a konečně je to venku. Dva měsíce jsme doma z "Africké mise". Takže krátká rekapitulace. Za 20 dní na cestách jsme urazili ~1000 km na kole, ~50km pěšky, ~600 km autem. Přejeli jsme Vysoký Atlas, byli jsme na kole téměř ve 3000 m.n.m. Velkou část cesty jsme jeli po nezpevněných cestách a na závěr jsme vylezli na nejvyšší horu Maroka / Severní Afriky Jebel Toubkal 4167 m.n.m. Máťa poprve psal online deníček... supr nápad, buhužel mobilní internet v Maroku neznají a toho pevného tam bylo o dost míň než bychom všichni chtěli. Také jsem zjistil, že dát dohromady offline deníček a celou stránku je hrozně moc práce :-)
Byl to takový rozlítaný víkend... Kamarád Franta (odborník na levné cestovaní s Ryanairem především) přišel s nápadem letět do Londýna. Nikdy před tím jsme se Zuzkou na ostrovech nebyli, tak jsme neváhali a příležitosti využili. Nakonec nás jelo 8, což byla celkem rozumně velká partička lidí. Franta využil speciální akce a tak 5 letenek potřebných na cestu tam a zpět pořídil doslova za pár korun (nejlevnější stály 1 korunu, ty dražší 49kč včetně poplatků!!!). Cestu naplánoval s precizností jemu vlastní... nejenže koupil letenky, ale ještě půjčil 2 auta, obstaral 2 řidiče :-) a zajistil hostel. Přímá zpáteční letenka Praha - Londýn by byla moc drahá, tak jsme si trošku polítali po Evropě. Naše cesta začala ve čtvrtek po práci. Z Prahy jsme odletěli na letiště Frankfurt Hahn v Německu. Během hodiny už jsme byli znovu ve vzduchu a těsně před půlnocí na ostrovech. Tímto jsem překonal osobní rekord v počtu různých letů během jednoho dne. Rekord měl hodnotu prozatím 2. Vyzvedli jsme auta a více či méně po levé straně dojeli z letiště Stansted do Londýna, konkrétně do čtvrti New Cross. Ubytovali jsme se v hostelu New Cross Inn, který je těsně vedle rockové hospody. První den jsme začali ve "snídaňárně" na rohu tradiční Anglickou snídaní. Vydatně posilnění jsme se vydali poznávat Londýn autobusem (z doubledeckeru je pěkný výhled) a chozením pěšky. Celodenní jízdenka na autobus a tramvaj stojí 3,8 libry což je levnější než v Praze. Za první den jsme stihli Tower bridge, Tower / křižník Belfast, katedrálu sv. Pavla, Milenium bridge, Tate modern a noční budovu parlamentu. Před spaním pár pokojových pivek a ačkoli rocková hospoda jela v plném proudu, padli jsme jak zabití. V sobotu bylo krásné slunečné počasí, které nás donutilo si přivstat. Už kolem desáté jsme posnídali ve stejném podniku jako včera a osvědčeným způsobem jsme pokračovali v prohlídce města. Tentokrát jsme dali ruské kolo London Eye, budovu parlamentu, Westminsterské opatství, vevereky v St James's parku, Buckinghamsky palác, Piccadelly circus, čtvrt SOHO, Hyde park a procházku podél řeky od Big Benu k Tower bridge. Přijeli jsme v noci znavení na pokoj, mezi tím nám uklidili pokoj (vyhodili veškerá piva - podle řádu byla konzumace alkoholu na pokoji zakázaná) a tak nám nezbylo nic jiného než sprcha a jít spát.
V neděli jsme se s hostelem definitivně rozloučili. Bohužel naše "snídaňárně" byla zavřená, tak jsme šli jet rovnou autem nakupovat. Nákup levného oblečení vyhrál před potravinami. Každý koupil něco teplého na sebe (přeci jen nás čekala za pár hodin cesta na sever) a mezitím nám vyhládlo. Došli jsme tedy do Tesca pro jídlo na celý den a vydali jsme se k observatoři v Greenwich parku. Péťa zadal v navigaci Greenwich road a tak jsme jeli. Já řídil druhé auto. Měli jsme jet asi 3km, ale když jsme míjeli budovu parlamentu a za chvilku se otáčeli u Hyde parku, tušili jsme, že něco je špatně. Na jedné z mnoha křižovatek jsem ztratil Péťu a tak jsme se vydali ke Greenwich parku. Franta prokázal své zkušenosti s navigováním a nebýt zacpaných silnic, tak jsme u parku během pár minut. Prohlídli jsme observatoř, dali foto s nultým poledníkem, poté přijelo naše "první" auto, které dalo zkrácenou prohlídku. Z Greenwich jsme vyrazili do Cambridge. Ujeli jsme asi 10km a GPSka říkala že jsme na místě (byli jsme v Londýnské čtvrti Cambridge). Pěkné místo, to jo, ale Londýnské metro nás poněkud překvapilo. V rámci hledání záchodů jsme koukli na kousek kriketového utkaní a pokračovali tentokrát do univerzitního města Cambridge. Starobylé město, nacpané univerzitami všech vědních oborů. Procházka, focení a na konec zakončení v jedné ze studentských hospůdek. Dali jsme něco k pití a vydali se na letiště Stansted. Tam Franta s Petrem vrátili auta bez problému (i když to naše bylo nepěkně potřísněno holubím trusem) a všichni jsme se vydali zabrat klidné místo ke spánku někde v koutě letištního terminálu. Pondělí, půl páté ráno budíček. Vyčisti zuby, uklidit po sobě a hurá k bezpečnostní kontrole. Poté nás vláček odvezl ke Gate. Letadlo mělo trochu zpoždění, tak jsme všichni usnuli ještě na zemi. Zdálo se to jako chvíle, ale venku už bylo pěkně teplo a my přistávali na letišti Oslo Torp v Norsku. První let za námi a do druhého nám chybělo asi 7 hodin. Neváhali jsme, sedli jsme na vlak a jeli do přímořského města Sandefjord. Dali jsme procházku a piknik u moře. Cestou zpět jsme ve vlaku "utíkali" před průvodčím, ale těsně před výstupem nás dostihl. Franta vytáhl platební kartu, kterou naštěstí terminál ve vlaku nepřijímal a tak nám paní průvodčí poměrně drahé jízdné odpustila. Opět krátké odbavení a už si to letíme do Německa na letiště Frankfurt Hahn. Máme asi hodinu do posledního (TŘETÍHO) letu, na chvilku vylézáme na vzduch, dojídáme poslední zbytky jídla, jdeme se naložit do letadla a už míříme domů do Prahy. Tímto dnem jsme si udělal nový rekord v počtu letů za jeden den. Mezi tím co jsme byli na cestách, žádný loupežník se nestavil v autě ani v bytě, tak byl návrat domů do reality příjemný. Víkend to byl pěkně rozlítaný, ale určitě na další Frantův polet za poznáním moc rádi poletíme, pokud nás tedy zas pozve :-).
Posledních několik let byly Vánoční svátky vždy vyplněné nějakou hutnou semestrálkou nebo podobně nedobrovolnou taškařicí. Letos je vše jinak, školu máme všichni za sebou, tak jsme s Augim na podzim vymysleli cestu do Barcelony za teplem a poznáním. Scházíme se 25.prosince kousek před 9 v Praze na letišti. Výprava jsme byla na poslední chvíli jen 3 členná (já, Zuzik, Augi), ale i tak veselá a plnohodnotná. Během letu byl úžasný výhled na Švýcarské Alpy, tak se povedlo ulovil pár exkluzivních foteček. Přistáváme krátce po poledni, kupujeme za pár euro jízdenku T-10 (na 10 jízd) MHD, sedáme na vlak, přijíždíme do centra města a ve 3 už bydlíme v předem pronajatém apartmánu kousek od ulice La Rambla. Něco málo vybalíme a vyrážíme na první courání městem. Jdeme La Ramblou dolů k moři, po cestě míjíme Colombův sloup, svítí sluníčko, hodně fotíme. Procházíme po molu, které má znázorňovat mořské vlny, k "Akváriu", obcházíme přístav a přes Gotickou čtvrť (Barri Gòtic) se za tmy vracíme domu. Druhý den se probouzíme krátce před polednem, náš apartmán nemá žádná venkovní okna, takže to nebylo nic těžkého. Venku prší a je zima. Strašná zima na Španělsko. Ještě k tomu nefunguje toustovač a topení zcela chybí, trochu nám to kazí náladu. Vyrážíme do města. Procházíme kolem katedrály (Cathedral of Santa Eulalia) do parku Parc de la Ciutadella. Jsme deštěm promočeni, chvilku se před nejhoršim slejvákem schováváme u vstupu do ZOO, pak vyrážíme k budově Katalánského parlamentu. Parkem procházíme kolem jezírek k východu. Jdeme ještě vyfotit Arc de Triomf, sedáme do metra a jedeme domů. Krátká, ale na déšť vydatná procházka. Fénujeme všechny naše věci (kromě dvou plotýnek sporáku jiné topení nemáme) a odpočíváme. Večer přestává pršet, tak vyrážíme na fotosession Guadiho staveb v ulici Passeig de Gracia. Další den chceme do horského kláštera Montserrat. A jak řekli tak udělali. ráno jsme vstali, sedli na metro, ve stanici Espanya koupili zpáteční jízdenku na vlak a za hodinu jsme byli v Montserrat Aeri u dolní stanice lanovky. Zatím nepršelo, tak jsme nechali přejapončíkovanou lanovku ujet, udělali pár fotek a hned další poloprázdnou jeli nahoru. Klášter byl střídavě zahalen mrakem ze kterého pršelo, občas se mrak zvednul trochu výš, tak jen pršelo. Jako první jsme prohlídli klášter, zapálili svíčku za naše blízké a vydali se k jeskyni Santa Cova. Za pěkného počasí to musí být jistě krásná procházka, pro nás to bylo utrpení. Než jsme přišli do jeskyně, vypadali jsme jako by jsme skočili v oblečení do vody. Následující kroky nás zavedly do restaurace, kde jsme se alespoň trochu ohřáli, abychom nabrali sílu na cestu zpět. Síly jsme nabrali poměrně dost, tak jsme sami s Augim vyrazili na prohlídku stadionu FCB Nou Camp. Je to místo s úžasnou atmosférou a být na zápase musí být něco neskutečného. Třetí den jsme se vydali po stopách Guadiho a to konkrétně do parku Guell. Jeli jsme metrem do stanice Vallcarca a odtud již podle šipek do parku. Prvním překvapením byly jezdící schody vedoucí do parku, který je na kopci. Nepršelo, ale o ideálním světle na focení nemohla být řeč. Z parku jsme metrem sjeli k jedné z nejúžasnějších staveb vůbec a to ke katedrále Sagrada Familia. Stále rozestavěná, zvenku nádherná, zevnitř za 10€ celkem o ničem. O dost větší radost za 10€ nám udělal restaurace Lactuca - all you can eat, kde jsme strávili příjemnou hodinu a konečně so pořádně najedli. Abychom vytrávili, vydali jsme se z restaurace na večerní procházku městem. Šli jsme k "mrakodrapu" Tora AGBAR, dále ke Katalánskému národnímu divadlu, poté ulicí Marina až k moři. Předchozí dny byly na středozemní moře neskutečné 6ti metrové vlny, dokonce v Barcelonském přístavu zemřeli 2 lidé, tak pláže byli zavřené. Cestou po pobřeží jsme potkali průvod Correfocs, což je pouliční rytmická hudba doplněna o pyrotechniku, takže o zábavu bylo postaráno. Poslední zastávku před naším apartmánem jsme udělali na tržišti La Rambla. Výběr potravin neskutečný, jako suchozemce nás nejvíce zaujali různě ještě živé mořské potvůrky. Poslední den jsme se pěšky vydali na kopec Montjuic. Počasí nic moc, ale lákadel spousty: hrad s opevněním, pěkné výhledy na Barcelonu i na její industriální část, Olympijský stadion a národní Muzeum. Jelikož jsme neměli ještě dost, vydali jsme se z Placa Espanya ulicí Grand Via Corts Catalanes k naší La Ramble a dál až k Sagrada Familii pro nějaké ty suvenýri, kde byli o půlku levnější než v centru. Jak na potvoru, zrovna když letíme domu, začne svítit sluníčko. Cestou na letiště si děláme přestávku ve stanici Sants Estacio a jdeme do parku Espanya Industrial. S Augim trošku skatujeme, moc mi to nejde. Na letišti dáváme ještě malej gáblím a za 2 hodiny už jsme v Praze. Pěkný příběh ne... :-)
Ve dnech 22.-23.11.2008 proběhl v KD Ládví cestovatelský festival s názvem KOLEM SVĚTA. Již v minulosti jsme tam se Zuzkou několikrát byli, takže jsme věděli do čeho jdeme. Program byl velice zajímavý (jako každý rok) a opět jsme načerpali inspiraci pro naše další cyklo toulky po světě. Zajímavosti programu odpovídala i návštěvnost, ale bohužel ne místo konání. Program byl rozdělen do 3 sálů, přičemž jeden byl velký a zbylé dva neskutečně malé. Osobně jsme byli v "Evropském sále" na Islandu, Karpatech a Kanárských ostrovech a při prvních dvou přednášek jsme měli štěstí, že jsme si sedli alespoň na zem, spousta ostatních zájemců se dovnitř nedostala vůbec. Společné prostory byly rovněž velice malé a vždy po konci přednášky byly narvané k prasknutí, takže v klidu si prohlédnout zajímavé stánky a prodávané publikace bylo velice obtížné. KD Ládví má rozhodně nádech punku, ale nejsem si jist, jestli je to přesně to, co by mělo tuto událost charakterizovat. Festival je o cestování a setkávání cestovatelů, tak proč příště pro to nezajistit důstojnější místo!? Krátké počty na závěr: cena vstupného na 1 den je 200kč, odhadem se do velkého sálu vejde 500 cca lidí (+ další sály nepočítám), jednoduchou matematikou mi vychází 100000kč vybraných na vstupném za 1 den. K tomu příjmy z reklamy a máme celkem slušnou sumičku za kterou se dají pronajmout daleko důstojnější prostory.
Asi před měsícem se ke mě dostala informace, že kamarád Franta organizuje cestu do Skandinávie pro své kolegy z práce. Potřeboval doplnit lidi na sudý počet, tak doplňoval tak dlouho až nás nakonec jelo 28 (původně mělo jet asi 8 lidí). Program poznávacího (kalícího) zájezdu byl našlapaný. V pátek 14.11. jsme po práci odletěli s Ryanairem do Stockholmu (letiště Skavsta 100km od Stockholmu). Tam Franta zajistil ubytování v příjemném hotelu Connect asi 3 min pěšky od letiště. Za pár peněz, hodně dobrá volba. Pokoje byly trochu stísněné, ale na přespání ideální a teplá sprcha potěšila. Ráno v 8:40 jsme sedli na bus, který nás dovezl na nádraží do Nyköpingu, kde nám za chvilku jel vlak do Stockholmu. Tam jsme přijeli kousek po 10té hodině. V menších skupinkách jsme se rozutekli na prohlídku města. Okoukli jsme radnici, stanici metra, střídání stráží před královským palácem, navštívili Vasa muzeum a spoustu dalších míst. Mezitím jsme dali oběd v Irském pubu s pivkem za bratru 68 korun Švédských. V 7 večer jsme měli sraz v přístavišti, kde jsme se všichni úspěšně sešli a nalodili se na loď Amorella společnosti Viking line. Proběhlo ubytování v kajutách na podlaží 2 (pod auty a hladinou moře), nákup v Duty free shopu, "baření" a kajutový pivka. Houpalo to slušně. Velice brzy ráno jsme za 8,5€ posnídali na trajektu právě když vjížděl do přístavu města Turku... krásný a chutný zážitek. Po vylodění a krátké aklimatizaci na Finské pevnině vyrážíme na prohlídku města. Bereme to pěkně postupně: Hrad u přístavu, svačinka v kavárně, foto s Leninem, návštěva katedrály, okouknutí větrného mlýnu u divadla pod širým nebem s otočným hledištěm, oběd v restauraci na náměstí, prohlídka nádherného kostela sv. Michala a kavárnička na závěr. Ve 20:00 se opět všichni scházíme v přístavu. Právě přijíždí naše loď (tentokrát Isabella) a my s radostí pozorujeme vystupující, značně alkoholem posilněné cestující. Za chvilku jsme na palubě. Ještě děláme pár posledních fotek města Turku, povečeříme a jdeme zopakovat scénář z minulé noci. Na pondělí jsme si naplánovali do prohlédnout vše, co jsme v sobotu nestihli. A to uličky Gamlastan, skansen a věž Kaknastornet. Do přístavu ve Stockholmu připlouváme v půl sedmé. Krátké rozkoukání, začíná se pomalu rozednívat a tak vyrážíme. Jdeme podél pobřeží ke Gamlastanu. Před ním sedáme na loď (MHD) a za 30 švédských korun plujeme na ostrov, kde je skansen. Pochvalujeme se, jak jsme to krásně vymysleli, jak vše krásně stihneme. U skansenu jsme přesně v 8:00 ale problém, brány otevírá až v 10. Co teď? Je krásně modro, tak jdeme procházkou parkem Djurgarden ke věži Kaknastornet. Po klidné chůzi jsme v devět u věže, otevírá v 10 :-(. Každý máme v batohu nějaká rezervní pivka a zbytek Bechera a pana Tulamora. Jak tak popíjíme, vyloupne se z křoví Franta, zjišťuje že věž otevírá až v 10, tak zas někde mizí. Rychle se propíjíme do desáté hodiny a míříme nahoru na věž. Krásně svítí slunce, ale focení to moc nepřeje. Dvojité sklo nebylo zrovna antireflexní, takže všude spousta odlesků. Ale i tak teláčkem pořizuji několik pěkných fotek Stockholmu a jsem rád, že jsem ho netáhl zbytečně :-). Z věže jedem busem do centra, procházíme se v uličkách Gamlastanu a kolem druhé odjíždíme z centrálního terminálu na letiště Skavsta. Utrácíme poslední koruny, sedáme do Boeingu 737-800 společnosti Ryanair a kolem 7 večer jsme na Ruzyni. Suma sumárum, za 3 dny jsme toho za pár peněz, nula dnů dovolené viděli více než dost. Ještě jednou díky všem a FRANTOVI především!!!
Díky své práci (hodnému zaměstnavateli) jsem měl možnost letět do Kanady na konferenci. Již jsem dostal letenku do Ottawy, byl zaplacený hotel a účast na konferenci. S kolegou jsme ob den koukali do mapy a plánovali kam se pojedeme podívat. Asi nejvíc jsem se těšili na CN Tower v Torontu. Bohužel celé mé těšení mi překazil můj cestovní pas bez strojově čitelné zóny, respektive stránka Ministerstvo zahraničních věcí České republiky kde jsem si to přečetl. Doslova jsem běžel si nechal vyrobit nový pas, který již bude mít strojově čitelnou zónu, ale ke své smůle jsem to zjistil pozdě. V současné době se vystavují 2 druhy pasů: "Expesní" bez strojově čitelných údajů, který dokáží vyrobit na počkání, ale platí jen 6 měsíců a "Full verze" s biometrickými a strojově čitelnými údaji. Problém je, že první pas Kanada neuznává a druhý trvá vyrobit měsíc. Na úřadě jsem to zkoušel zleva, zprava, ale nezabralo nic. Tyto pasy se tisknou ve státní tiskárně a jak mi paní na přepážce říkala... bohužel nic s tím neudělám. Ještě jsme (Zuzka) telefonovali všude možně (ministerstvo zahraničí, kanadská ambasáda, státní tiskárna, ministerstvo vnitra) a snažili se výrobu pasu urychlit, nebo najít nějakou jinou možnost jak do starého (platného) pasu dostat strojově čitelnou zónu. A nic... Právě jsem měl sedět v letadle a zanedlouho být na opačné straně zeměkoule, ale na druhou stranu ještě že jsem to zjistil 8 dní předem a ne až na letišti v 5 hodin ráno. Takto alespoň místo mne letí kolega - kamarád. Takže šťastnou cestu...
