Začalo to celkem nenápadně koupí odolného kompaktu Olympus [mju:] 300. Před ním jsem žádný klasický (na kinofilm) foťák neměl. Mju:čko mi vydrželo celkem dlouho, fotky dělalo pěkné, ale natáčení videa mu moc nešlo. A v té době mě to opravdu bavilo.
Tak jsem dlouze vybíral, až vybral a koupil Sony W17. Kompakt sice trochu větší, ale také kovový a hlavně na klasické tužkové baterie. To byl můj požadavek číslo jedna kvůli dlouhým cestám na kole.
A právě kvůli cestám na kole jsem si koupil svou první :-) zrcadlovku. Nebylo to kvůli tomu, abych ji tahal sebou, ale vždy když jsme po kolech vyměňovali fotky, tak ty Vaškovy z Canonu 300D byly prostě lepší než z těch našich kompaktů.